V.
PROGRAMUJE ČIRÁ NÁHODA?
1. Náhoda jako programátor?
Staří darwinisté se domnívali, že biogeneze se dá vysvětlit náhodným vytvořením aminokyselin a jejich produktů vytvořených kondenzováním. Darwin a jeho přívrženci přirozeně neměli potuchy o vnitřním, kódovaném programováni buňky. Darwin předpokládal, že celá buňka původně vznikla náhodou za pomoci různých chemických procesů. Dnes naproti tomu víme, že chemický i fyziologický průběh látkové výměny v buňce - a vůbec v živých organizmech - není ponechán náhodě či živelnosti. Vše, co se odehrává v buňce, je do nejmenších podrobností předem programováno, i když reakce látkové výměny samy o sobě chemicky řídí náhoda. Každou syntézu, každý rozklad ve všech buňkách určuje a kontroluje kódovaný program, ačkoliv čistě chemické reakce jsou podrobeny náhodě. Tento program je umístněn v buněčném jádru na molekulách DNK. Je napsán kódovaně - jako v nějaké knize - i když tam přirozeně není žádný papír ani 26 písmen naší abecedy. Buňka má zato svou vlastní řeč, svůj vlastní kód, svou vlastní gramatiku i svůj vlastní » papír ; písmena jsou čtyři báze, » papír « je složen s fosfátu a pásků deoxyribózy. Řeč a písmena tohoto kódu jsou stejná pro všechno co žije (rostliny, viry, zvířata i lidé).
Původ této řeči je nutno hledat v chemickém konceptu, který řídí všechny buňečné pochody prostřednictvím kódu a gramatiky. Objasníme-li si původ tohoto konceptu, přispěje to k lepšímu pochopení významu života. Zvláště v posledních letech se snažili přírodovědci, především ti, kteří zastávají materialistický názor, najít hmotařsky-rozumové vysvětlení, odkud pochází koncept, kód i řeč života. Protože však koncept, kód i genetická řeč podmiňují programování života, musíme pátrat po jejich původu v rámci pravidel teorie informací.
V běžné řeči se pojmy » koncept, kód, program « nějak spojují s pojmy » inteligence, myšlení, informace «. A také se v běžné řeči pojmy » koncept, myšlení, informace, inteligence « úzce vážou na staromódní slova » Logos, rozum, duch «. Dalo by se předpokládat, že objevení konceptu, kódu řeči a systémů, které shromažďují informace a reprodukují je, a to ve všech živých buňkách, automaticky povedou k tomu, že za vznikem prabuňky, za biogenezí stojí koncept, Logos, inteligence nebo Duch. Protože to ale materialistická filosofie nepřipouští - vidět za vznikem hmotného života pojmy jako Duch či transcendentní Inteligence, byla automaticky nucena hledat pramen řeči, kódu a informace všech biologických buňek jen ve hmotě a v čiré náhodě.
V tomto smělém záměru jsou skryty nezměrné těžkosti. Vždyť hmota sama, jak je známo, není inteligentní, tj. nemá žádné koncepty, žádné » projekty « nebo plány - to znamená, neprojevuje žádnou inteligenci, žádného » ducha «. A přece je živá buňka plná projektů, inteligence a konceptů (duch). Proto je materialista nucen hledat programování života a jeho koncepty v tom, co je opakem ducha - tedy ve hmotě a v čiré náhodě. Chtít vykouzlit programování, projekty a koncepty z toho, co je opakem ducha, opakem projektu, opakem programování (tedy z čiré náhody), k tomu je zapotřebí pořádné dávky » duševní akrobatiky «. Právě této akrobatice se musíme trochu podívat na zoubky, protože právě ji všude pilně přednášejí materialisticky smýšlející přírodovědci na našich středních i vysokých školách jako jediný vědecký výklad. Kdo zastává materialistický názor na vznik života, že totiž koncept programování, napodobování, řeč kódu a jeho interpretace pochází jen a jen z mrtvé hmoty, jež není inteligentní a jak je známo, nezná ani plány či programování, ani inteligenci, pak musí umět vykouzlit všechno samovolně. Buňka má velkou » sílu rozhodovat «, velký chemický koncept, mnoho informačně podmíněného programování - celá látková výměna v buňce to dokazuje. Anorganická hmota nemá nic podobného. Problém se nám tedy vyhraňuje na tento jediný bod: Jak vyvíjí buňka » sílu rozhodovat «, koncepty a programy z hmoty samovolně, když ve hmotě po něčem takovém není ani stopy? Vznik inteligence z její neexistence je velkým problémem materialistů, kterým se nyní budeme zabývat.
2. Podstata buněčného programu
Všechny biologické buňky jsou řízeny programy, jež jsou v kodifikované formě akumulovány v buněčném jádru na molekulách deoxyribonukleové kyseliny. Jako kódovaný, dírkovaný pásek řídí moderní vrtací stroj, tak buněčný program, » napsaný « v jádru, cíleně řídí všechny funkce, syntézy a rozkladné procesy a systémy v buňce. Celá chemická látková výměna a celý buněčný program je kódovaně naprogramován. I buněčné reakce na prostředí jsou dalekosáhle naprogramovány.
Obrázek 2. Provázek s navázaným SOS poselstvím v Morseově kódu. Tři malé uzlíky (tečky) = S, tři dvojité uzlíky (čárky) = O
Dříve než můžeme hovořit o vzniku a původu takového inteligentního systému, musíme poznat, jak funguje dnes. Abychom se vyhnuli sáhodlouhému vysvětlování, popisujeme podstatné rysy genetického systému za pomoci jednoduchých příměrů.
Mezinárodně uznávané volání o pomoc píšeme » SOS «. Toto volání obsahuje kódovanou informaci. Je to kódovaná věta, kterou lze kódovaně psát takto: ... --- ... (tři tečky, tři čárky, tři tečky). Ty tečky a čárky znamenají dvě písmena Morseovy abecedy. Můžeme je zaznamenat a sdělovat různým způsobem: napsat je na papír, nebo vytlačit cukrovou polevou na dort, nebo nějaké letadlo je může psát na obloze kouřovým plynem. Poselství a informace zůstává stejná: » SOS «. Nebo by se také mohly tečky a čárky uvázat na provázku jako velké a malé uzlíky.
V tomto případě není zapotřebí žádný papír, abychom sdělili poselství, nýbrž jen prostý provázek. Pomocí uvedeného systému jednoduchých a dvojitých uzlíků (= čárek) by se dal » napsat « na provázku Goethův » Faust «. Podobným písmem (systémem uzlíků) zaznamenali dávní Inkové své rodokmeny, své dějiny i své obchody.
» Psali « uzlíkovým kódem na provázcích místo 26 písmeny na papíře. Toto písmo Inků lze číst bud zrakem (jako my čteme písmena na papíře) nebo hmatem - člověk cítí uzlíky a dvojité uzlíky, když provázek proklouzává mezi prsty. Toto písmo je zároveň optické i slepecké.
Informace k programování všech biologických buněk je zaznamenávána podobným systémem. Čtyři písmena jsou upevněna na dvou provázcích. Oba provázky se nazývají » dvojitá spirála «. Buněčný kód netvoří jen dva symboly - jako tečky a čárky v Morseově abecedě - nýbrž čtyři písmena, jimiž jsou čtyři látky: A -adenin, T - thymin, G - guanin, C - cytosin - v deoxyribonukleové kyselině; AUGC v ribonukleové kyselině (U - uracil). Biologický provázek není shodný s provázkem Inků, protože jej tvoří dvojitá spirála.
Čtyři písmena jsou umístněna ve dvojité spirále jako uzlíky na našem prostém provázku. (ATG a C v DNK; AUG a C v RNK) a molekuly fosfátu PO4 spojují molekuly cukru ve dlouhé dvojité provazce či pásky. Vodíkové vazby pak mezi molekulami cukru oba provazce spojují. Schematicky to vypadá takhle.
Obrázek 3. Molekula deoxyribonukleové kyseliny (DNK) - schematický výřez dvojité spirály. Čtyři báze tvoří čtyři písmena buněčné abecedy: ATGC (A = adenin, T = thymin, G = guanin, C = cytosin) v DNK; AUGC (U = uracil) v RNK. Tyto čtyři báze jsou spojeny molekulami cukru (ribóza a deoxyribóza); a molekuly cukru pak jsou spojeny molekulami fosfátu (PO)4, takže tvoří oba dlouhé provazce dvojité spirály. Vodíková spojení mezi molekulami cukru spojují oba provazce jako mosty.
Tento systém dvojité spirály, která nese čtyři chemická písmena, umožňuje zaznamenat informaci právě tak, jako 26 písmen naší abecedy umožňuje napsat báseň na papír. Dvojitá spirála slouží právě tak jako provázek, na němž jsou navázány uzlíky a dvojité uzlíky ve zvláště kódovaném pořadí. Pořadí čtyř bází je v principu nositelem informace, jako pořadí uzlíků ... --- ... (SOS) sděluje informaci na provázku. Pořadí čtyř bází pracuje právě tak jako pořadí 26 písmen naší abecedy. Dvojitou spirálou by bylo možno kromě čtyř písmen napsat celé knihy plné informací, tím že se mění jejich pořadí. Právě tak my píšeme celé knihy tím, že měníme pořadí písmen naší abecedy. Systém dvojité spirály v lidském spermatu a v lidském vajíčku má tímto způsobem zakódované stavební instrukce, podle nichž je s to vybudovat celého člověka. Tato genetická informace, napsaná na papír, by potřebovala 1.000 normálních svazků, každý s 500 stranami, to znamená celkem 500.000 tištěných stran. Buňka je mistrovským dílem miniaturního uložení a předávání informace.
Na zygotě (v oplozené vaječné buňce) je všechna informace potřebná k vytvoření celého člověka i všeho jeho potomstva.
Z toho vyplývají následující otázky: 1. Jak je možné si představit, že v minulosti vznikl takový systém sám o sobě? 2. Jak je možné si představit, že vznikl obsah takového systému - tedy informace a instrukce, jejichž je nositelem? Povahu tohoto problému by bylo možné formulovat i jinak: 1. Jak vznikl systém, který nazýváme magnetofon? 2. Jak vznikla informace (hudba, básně atd.), jež je zaznamenána v magnetofonovém systému? V tomto případě by se magnetofonový systém dal přirovnat k molekulám deoxyribonukleové kyseliny, zatímco jeho informace (hudba, básně, atd.) by se daly přirovnat k informacím (instrukcím pro syntézu atd.), jejímiž nositeli jsou DNK - molekuly. Oba problémy jsou důležité, protože vrhnou světlo na vlastní podstatu a význam člověka i biologie.
Jak nyní vysvětluje materialistický přírodovědec a evolucionista první vznik života (abiogenezi)? Je třeba hledat výklad pro vznik složité genetické soustavy (tedy » magnetofonového systému «) a výklad obsahu této složité soustavy (hudební nahrávka).
Složitá genetická soustava má přirozeně mechanizmus, který řeč překládá a uskutečňuje její obsah. A tento mechanizmus je také biogeneticky nutno vysvětlit.
Protože toto vysvětlení nijak nesmí počítat s obsahem předgenetické Inteligence, je přirozeně nuceno podřídit všechny výklady Neinteligenci (čiré náhodě). Zákony a pravidla mrtvé hmoty musí tedy nahradit systém (tj. gramofonový « mechanizmus) a informaci mechanizmu (koncepty, » magnetofonové nahrávky «). Je třeba nahradit mechanizmus a informaci, jež je na něm zaznamenána (tedy systém i jeho obsah), aniž by se bylo možno odvolat na nějakou Inteligenci. Programy, složitou soustavu jejich překládání i uskutečňování napodobovacího systému je nutno vyvodit ze zákonů mrtvé hmoty. Největší potíž takového smělého kousku je: mrtvá hmota, jak je známo, nemá žádnou inteligenci, žádné programy, žádné koncepty, žádnou řeč, žádné systémy, žádné mechanizmy ani žádný plán. Přesto musí mrtvá hmota ještě před vznikem života dodat právě tyto složité soustavy, právě tento systém, právě inteligenci života (informaci, koncepty). Inteligence musí tedy vzniknout sama od sebe ze své neexistence.
3. Skleněné kuličky Manfreda Eigena
Manfred Eigen se zabývá problémem domněle samovolného vzniku života z mrtvé hmoty, vzniku plánu a inteligence z jejich neexistence. Především tvrdí, že čirá náhoda řízená přírodními herními pravidly dokázala udělat ten parádní kousek (biogenezi) - samovolně vytvořila pořádek z chaosu. Eigen pak líčí řadu hříček, které při dodržování určitých herních pravidel dokážou vytvořit pořádek z nepořádku. Své stanovisko se snaží dokázat nejrůznějšími hříčkami. (1)
Eigen především tvrdí, že vlastnosti mrtvé hmoty a přírodní zákony, jež jsou jí inherentní, působí na čirou náhodu tak, že ji cíleně řídí. Tak prý vzniká inteligentní, hmotné ústrojí fyzického života (systém látkové výměny). Eigen a jeho kolegové jsou zajedno v tom, že nebylo zapotřebí nějakého nehmotného řízení (jako je akt Boha Stvořitele), aby se vysvětlil inteligentní řád v biologické buňce. Podle Eigena a většiny materialistických přírodovědců, imanentní vlastnosti mrtvé hmoty vyrábějí samy ze sebe program, kód, systém i obsah molekul DNK (deoxyribonukleové kyseliny).
(1) Srov. M. EIGEN a RUTHILD WINKLER: Das Spiel. Naturgesetze steuern den Zufall. R. Piper-Verlag (Zürich 1975). Str. 404.
Všechno, co je napsáno v genetické » knize «, pochází prý výlučné z buněčné hmoty a z přírodních zákonů, kterými se řídí.
Jak jsme už pozorovali, chce se tu - v přeneseném slova smyslu - odvodit obsah knihy z papírové hmoty, na níž je text knihy napsán. Autorem knihy (tj. systému) i jejího obsahu (kód, informace) je prý pouze papír a přírodní herní pravidla (tj. přírodní zákony). Podle této domněnky čirá náhoda a herní pravidla tak působily na papír, že sám od sebe vznikl systém (kniha) i obsah (text).
Formulujme si tuto tezi ještě jasněji. Jen tak můžeme opravdu pochopit, co vlastně chce tvrdit materialistická teorie: Máme před sebou knihu: Shakespearova Hamleta. Celý obsah tohoto dramatu, vedle tisku, vazby, rozdělení na dějství a výstupy, dramatické zápletky i postavy - abychom zůstali v rámci zvoleného příměru - vznikly z papíru, tj. z knižní hmoty a z herních pravidel, tj. z přírodních zákonů, kterým papír podléhá. Materialistická filosofie (a proto i materialistická přírodní věda) tedy požaduje, aby » papír « (hmota), na němž je vybudován biologický život, vytvořil celou buňku, kromě toho i systém, obsah, jeho překlad i uskutečnění atd. Náhodné molekulární pohyby v hmotě, včetně pravidel hry za vlastnostmi hmoty prý vytvořily celou » knihu « života. Podle těchto představ programy existující mimo hmotu nemají nic společného s abiogenezí (tj. původním vznikem života). Materialista se dokonce domnívá, že kromě dimenzí času a prostoru neexistuje nic - vůbec nic. Proto také musí jen a jen » papír « sám od sebe vynalézt program i inteligenci a být ještě jejím nositelem. Krátce řečeno: všechna inteligence (projekty, plány, účelnost) musí být ve hmotě, ačkoliv podle 2. termodynamického zákona hmota sama o sobě žádnou inteligenci nemá!
4. Podstata řeči
Pokus Manfreda Eigena chtít vynalézt metodu, která by dokázala, že knižní papír (to zn. hmota života) je autorem obsahu genetického kódu, je nejnovější. » Papír « prý napsal program (informaci) pod vedením čiré náhody a přírodních zákonů.
Jak se tato domněnka dokazuje? Jednoduše. Eigen ukazuje pomocí různých skleněných kuliček a jiných her, že čirá náhoda, jež působí v rámci určitých pravidel hry, vytváří vzorky nebo pořádek (sníženou entropii). Z toho pak vyvozuje, že informace a kódy mohou přímo vzniknout čirou náhodou za pomoci herních pravidel. Je-li možno dosáhnout pořádku u skleněných kuliček čirou náhodou podléhající jen pravidlům hry, musí být možný stejný fenomén na molekulární základně (tedy vytvoření kódu a informace): tak se » vědecky dokazuje «, že původcem genetického kódu i biogeneze je čirá náhoda a pravidla hry (přírodní zákony).
Probereme si nyní několik zjednodušených příkladů, abychom si objasnili Eigenovy názory. Neuvádíme tytéž příklady jako Eigen, avšak jejich principy jsou stejné (2). Už jsme se částečně zmínili o Eigenových herních předpokladech: Posunutím reaktivní rovnováhy je možné zvýšit pořádek, to zn. snížit entropii. K výkyvu z rovnováhy může snadno dojít náhodou. Podchytí-li se nyní v systému takový výkyv z rovnováhy nějakým mechanizmem, bylo by možné udržet zvýšený pořádek (řád) - a ten by pak už nebyl pouze dočasný.
(2) Srov. původní příklady M. EIGENA, v uvedeném díle (pozn. 1).
Z toho se pak vyvozuje, že tento podchycený zvýšený pořádek je podoben řádu genetického kódu. Tak prý se dosáhne programů, kódů a informace čirou náhodou a v rámci herních pravidel, aniž by bylo zapotřebí zásahu nějakého » Ducha « či nějaké Inteligence. Taková inteligence a takový program vzniká podchycenými výkyvy z rovnováhy. Tak prý vznikl i život bez nějaké transcendentální Inteligence. Na těchto předpokladech buduje Eigen své názory o abiogenezi (pravzniku života).
Řekněme si uvedené ještě srozumitelněji: Vezme se klobouk a vloží se do něho mnoho sad karet, na nichž jsou písmena naší abecedy. Připusťme, že vytáhneme z klobouku kartu, na níž je písmeno » A «. Pokračujeme v míchání a tahání z klobouku podle stejných pravidel. Podruhé vytáhneme kartu s písmenem » L « a při třetím tahu » E «.
Tímto způsobem jsme mícháním a taháním (tedy čirou náhodou) a určitými pravidly dosáhli pořadí »ALE« a to bez zásahu nějaké inteligence. Toto pořadí je výrazem snížené entropie, tj. zvýšeného pořádku, a má přirozeně význam; je informací. Budeme-li podle této metody postupovat dál, mohli bychom dostat celou větu, na př. » MÁM TĚ RÁD «. Muselo by se to sice provádět velmi dlouho a podle zcela vyhraněných pravidel. Jistě, celý proces by se dal urychlit novými herními pravidly. Kdyby se postupovalo ještě promyšleněji, avšak podle téže metody, mohly by se vytvořit Erbenovy verše; » Zemřela matka do hrobu dána, siroty po ní zůstaly.« K dosažení takových úspěchů stačí míchání, hry a herní pravidla (kromě hmoty ve formě karet) - ač takové úspěchy jsou svrchovaně nepravděpodobné a zaberou spoustu času.
Genetický kód, jak jsme už viděli, tvoří dvojitá spirála (dvojitý provázek), na níž jsou v kódovaném pořadí napsány věty, informace a programy. Čtyři chemická písmena se vyskytují v podobných seskupeních jako 26 písmen naši abecedy. Jako se vytvářejí slova a věta za pomoci 26 písmen, tak se také vytvářejí za pomoci čtyř chemických písmen genetického kódu. Pořadí čtyř písmen jsou kódována přesně tak, aby byla nositeli významu, programu, informace, jako slova české nebo anglické věty. Proklouzávají-li nyní dvojité spirály skrz buněčné ribozómy, čtou se tak, jako prsty nějakého katolíka čtou, co znamenají kuličky růžence - anebo jako nějaký Indián kmene Inků četl ve své řeči věty z uzlíků na provázcích.
Eigenův postulát - pro vznik života a genetického kódu zní takto: Mohou-li se vytvořit čirou náhodou pořadí slova » ALE «, jež má smysl, a jestliže taková, náhodou vytvořená pořadí mohou být nositeli informace, jako naše slůvko » ALE «, pak vznikla informace a kód čirou náhodou usměrňovanou herními pravidly. Proto může právě tak vzniknout programování a informace na molekulární bázi. Následkem toho není pro vytvoření kódu a informace života zapotřebí inteligence. Čirá náhoda a pravidla hry prý úplně stačí. Eigen tedy uzavírá, že nemusí být postulován tvůrčí akt inteligentního Stvořitele, chceme-li vysvětlit programování a kód genetického systému. Podle tohoto způsobu myšlení je zbytečné hledat za stvořením, které nazýváme biologií, vyšší inteligentní bytost.
Můžeme nyní tyto poznatky shrnout takto: Současný materialista věří s Darwinem a neodarwinisty, že lze vysvětlit vytvoření biologických, chemických, kódovaných sloučenin, jež obsahují informace, pomocí čiré náhody a herních pravidel. Protože se ale život skládá z chemických sloučenin a z kódovaných programů, dokázali prý vysvětlit abiogenezi čirou náhodou z pravidel hry.
Lze však tyto postuláty přírodovědecky, chemicky, informačně-teoreticky obhájit? Jak jsme už viděli, nelze nijak dokázat organickou chemií vznik bílkovin života. Za prvé: neodarwinisté nevysvětlili totiž důležitý problém optické aktivity biologických látek. Za druhé: nevyřešili problém organických reakcí, které probíhají oběma směry (reverzibilitu). Avšak dosud jsme ještě pořádně neprověřili Eigenův postulát, že biologická informace a genetické programy vznikly čirou náhodou. Na tuhle Eigenovu tezi se nyní podíváme zblízka přírodovědeckou lupou.
Provedeme ještě jednou už zmíněný pokus s mícháním a vytahováním karet, při němž se nám podařilo vytáhnout karty v pořadí slůvka » ALE «. Jenomže tentokrát umístíme pokus do trochu změněných podmínek reakce. Provedeme tento pokus v Maďarsku místo v České republice. Stejně jako předtím se nám při velkém štěstí podaří vytáhnout karty v pořadí » ALE «, jako při pokusu v České republice. Celý šťastný se přítomným Maďarům chlubím, že jsem čirou náhodou vytvořil informaci, kódované slovo, které má význam. Vítězoslavně držím před očima Maďarů slůvko » ALE « na kartách. Ti však na mne hledí naprosto nechápavě. Volám na ně, že se mi přece podařil pokus! Zde je přece slůvko »ALE «, má svůj význam, sděluje něco! Tu se zvedne jeden zdvořilý Maďar a upozorní mě: » Možná vám a ostatním, kdo umí česky, to slůvko ALE něco říká, ale mně a ostatním Maďarům neříká naprosto nic. Maďaři neznají slůvko » ALE «. Pro ně to pořadí nemá žádný smysl. Z hlediska entropie znamená pro ně » ALE « zvýšený pořádek, protože je nepravděpodobný. Pro Maďary to však není žádná jazyková, kódovaná informace, to zn. žádné poselství.
5. Jazykové konvence
Slůvko » ALE « je jistě příklad zvýšené nepravděpodobnosti a tedy snížené entropie a zvýšeného pořádku. Slůvko » ALE « je nesporným důkazem, že vznikl pořádek. Aby se sdělila nějaká řeč, vezme se nepravděpodobné pořadí symbolů, jako např. naše » ALE «, jež je výrazem redukované entropie. Pak se na základě jazykové konvence naplní významem, pojmovým obsahem nebo poselstvími. K tomu je možné použít jakéhokoliv pořadí symbolů, jež vykazují redukovanou entropii nebo zvýšený pořádek a naplnit je podle jazykové konvence významem, poselstvími či informací. Právě tak se bere pořadí ... --- ... SOS (redukovaná entropie) a naplňuje se významem podle jazykové konvence.
Vytvoření kódu z hlediska použitých symbolů je naprosto libovolné (ne ovšem z hlediska jazykových zákonitostí). Vezme se nějaký systém redukované entropie (nějaké pořadí symbolů), jež sama o sobě není nositelem žádné informace. Pak se zcela libovolně určí, že tento systém znamená to a to; vnutí se mu jazyková konvence. Význam (či informace) není inherentní slůvku » ALE «. Význam slůvka »ALE « nesídlí nutně a automaticky v pořadí snížené entropie » A-L-E «. Lidé se rozhodli na základě svých pravidel a jazykových konvencí, co má spojka » ALE « znamenat, o čem vypovídat. Jazyková konvence rozhodla, že v češtině spojka » ALE « má mít odporovací nebo stupňovací význam, který odpovídá francouzskému MAIS nebo anglickému BUT. Lidská konvence vkládá význam, poselství do pořadí » ALE «, a nikoliv útvar » ALE «. Pořadí písmen » ALE « je samo o sobě bez jakéhokoliv významu, i když je bezprostředním výrazem snížené entropie, tvoření. Význam slůvka » ALE a nesídlí v něm samém, není mu tedy inherentní. Vytvoří-li se tedy čirou náhodou pořadí A-L-E, nevytváří se už tím jeho nynější význam. Ten byl do něho vložen; že nám spojka » ALE « něco říká, to způsobila jen a jen jazyková konvence, všech lidí, kteří mluví česky. Ukážeme-li toto pořadí písmen Japonci, Maďarovi, Turkovi nebo Eskymákovi, budou se na ně jen nechápavě dívat. Nebudou vědět co s tím, protože nemají potuchy o jazykové konvenci spojky ALE, neboť jen ta zprostředkovává význam.
Tento fakt (důležitost jazykové konvence pro sdělování informace) je rozhodující do té míry, že jej musíme ještě vyhranit. Vezměme ještě jednou naše karty a hrajme si podle stejných pravidel. Dejme tomu, že tentokrát vytáhneme pořadí » MA «, které lze celkem snadno dosáhnout čirou náhodou. Bohužel význam slůvka » MA « je jasný jen Italům. Pro Angličany, Japonce či Turky to nic neznamená, nic jim to neříká. Každý přírodovědecky vzdělaný Turek, Japonec či Angličan rozezná v pořadí » MA « případ snížené entropie nebo zvýšeného pořádku. Avšak Ital, slyší-li nebo čte-li »MA«, rozpozná nejen sníženou entropii, nýbrž také ještě informaci a význam, jehož nositelem jsou ta dvě písmena. Informace, kterou sdělujeme pomocí symbolů psané řeči, je úzce spojena se sníženou entropií, avšak je něčím víc než prosté snížení entropie. Naprosto libovolně se vezmou symboly, které jsou výrazem snížené entropie, a přivěsí se na ně jazyková informace. Tyto symboly by totiž bez
» zavěšení « informace na základě jazykové konvence nesdělovaly vůbec žádnou informaci.
Tedy teprve na základě jazykové konvence jazykový symbol (pořadí písmen) sděluje informaci a význam, který byl propůjčen písmenům z informačního pramene. Konvence sice podmiňuje všechny překlady symbolů, avšak exogenní informace je vložena do symbolu na základě jazykové konvence. Musíme zdůraznit, že ani smysl, ani informace nesídlí v samotném pořadí. Ještě jednou je nutno zdůraznit, že ani význam, ani informace nespočívá v samotných sekvencích, neboť Eigen přehlíží právě tuto skutečnost; on se totiž domnívá, že informace i význam se automaticky objeví, když se tvoří sekvence. Informace a význam jsou dodatečně uloženy symbolům snížené entropie. Jistě, samy symboly mohou vzniknout pomocí skryté náhody a skryté irreverzibility. Naproti tomu však informace a symbolem zachycený význam, který nesou, se neobjeví čirou náhodou.
Důvod, proč může vzniknout snížená entropie, sekvence a pořádek již uvedeného druhu, zatímco informace, koncepty a instrukce tak nemohou vzniknout, je zajímavý, ale bohužel není obecně znám. Jestliže se nějaký systém snížené entropie jako » ALE « přenese na sdělovací systém jako papír, je irreverzibilně uspořádán skrytou rozhodovací hodnotou. Na tuto skutečnost jsme poukázali už dříve, když jsme se zabývali Huxleyovým experimentem, při němž si lidoopi hráli s psacími stroji a přitom náhodou vyprodukovali sekvence písmen stejná jako slova. (3) Tento jev je možný jen proto, že takové sekvence byly irreverzibilně zaneseny na papír. Toto skryté irreverzibilní rozhodnutí se uskuteční za pomoci konstrukčních možností psacího stroje. Kdyby však bylo rozhodující nějaké reverzibilní rozhodnutí, pak by nevznikla žádná sekvence. Tato skrytá schopnost rozhodování vytváří sekvence a ne čirá náhoda. Rozhodnutí ruší to, co vyrábí čirá náhoda, neboť rozhodnutí a čirá náhoda jsou protipóly. Informace, instrukce, programování jsou koncepty, jež se uskutečňují inteligentním zrušením čiré náhody. Mohou být zaneseny na papír (či na jiné sdělovací prostředky) podle přání vynálezce jazykových konvencí. Koncepty a ideje jsou částí holistických konceptů a programů, které jsou prostřednictvím jazykových konvencí zachycovány do stanovených sekvencí. Koncepty mohou vznikat zřetelnými, zjevnými, inteligentními rozhodnutími, zatímco prosté sekvence vznikají skrytými, neinteligentními rozhodnutími (jako u těch opic a psacích strojů). Z tohoto důvodu mohou sekvence se sníženou entropií vznikat způsoby, které vypadají jako čirá náhoda, avšak mají svůj základ v rozhodnutí, kdežto koncepty a programy mají svůj zdroj ve zřetelném inteligentním rozhodnutí. V případě prostých sekvencí zůstává rozhodnutí skryto v mocenstvích a jiných neinteligentních činitelích. Avšak skrytá i zjevná rozhodnutí vedou ke snížené entropii sekvencí, vzorů a konceptů.
(3) A. E. WILDER SMITH: Herkunft und Zukunft des Menschen. Telos (Neuhausen-Stuttgart 1976).
Hodnoty překvapení (informace - ať už skrytá nebo zjevná) vedou k oběma jevům snížené entropie. Při pouhých sekvencích jsou rozhodnutí neinteligentní - u konceptů jsou však inteligentní.
Naše » ALE « nebo » MA «, které vznikly hrou náhody, nikdy nedostaly svůj význam a informaci čirou náhodou. Ta totiž nikdy nevytvořila smysl, řeč, informaci nebo projekty. Naše » ALE « a » MA« náhodou souhlasí s dvěma pořadími písmen, jež v češtině a italštině mají vyhraněný význam, a proto se Čechům a Italům jeví tak, jako by v sobě měly informaci » samu o sobě « a význam. Je to však hrubá logická chyba, tvrdí-li Manfred Eigen a ještě i jiní, že smysl, informace, projekty a řeč vznikly čirou náhodou, protože se čirou náhodou vytvořilo pořadí spojek » ALE « a » MA «.
Zde máme typický příklad povrchního myšlení. Vždyť slůvkům » ALE « a » MA « daly význam jazykové konvence, bez nichž jsou obě slůvka informačně prázdným pořadím snížené entropie. Čirá náhoda dokázala pouze vytvořit jakousi sekvenci či útvar snížené entropie, která nemá žádný význam bez jazykové konvence. Je to pouhé snížení entropie bez jakékoliv stopy jazykové informace, inteligence nebo projektů.
Informace, projekty, plány, programy jsou koncepty hierarchických (nadřazených) systémů. Jsou to samostatná jsoucna, stejně jako energie a čas. Koncepty mohou být vloženy do útvarů snížené entropie jako do ALE, MA, nebo ... --- ... SOS a tak sdělovány. Avšak koncepty nevznikají molekulárními výkyvy, nýbrž jejich usměrňováním. Čirá náhoda, ponechaná sama sobě, vytváří jen čirou náhodu a nic jiného. Dosadíme-li do rovnice usměrňování (informaci, tedy LOGOS), pak nastává docela jiná situace. Usměrňování odstraní náhodu. Jen konvence, řeč, inteligence umožňují sdělování informací, projekty a programy, jež pak ukládají do symbolů, sekvencí a pořadí v různých řečech, a tak je sdělují. Symboly a sekvence (jako spojky ALE či MA) jsou tudíž jakoby prázdné vozy, na něž je možno naložit význam, projekty, informaci a programy, jako se nakládá uhlí na vůz. Je-li možné vyrobit » vozy « (v našem případě k tomu došlo během hříček tím, že jsme usměrňovali náhodu), to ještě neznamená, že jsou naplněny uhlím. Toto » uhlí « (informace, projekty, programy a význam), jež nakládáme na naše » vozy «, bylo vyrobeno v docela jiné » továrně « než vozy. Vůz je něco podobného jako magnetofon (z předešlého příměru). Hudební nahrávka odpovídá uhlí naloženému na voze. Genetický kód Manfreda Eigena, který vznikl čirou náhodou a za pomoci pravidel hry je tedy prázdný » vůz « nebo » magnetofon « bez jakékoliv genetické informace (bez » uhlí «, bez » hudby «).
V této chvíli nás však netrápí problém, jak vznikly sekvence, pořadí nebo chemické sloučeniny (»vozy«), nýbrž jak vznikla řeč, informace, inteligence, plán projekty a význam. Proč mají jistá pořadí čtyř chemických písmen genetického kódu význam a proč obsahují projekty? Proč se z nich vytvoří rostlina, améba, žába, krokodýl nebo člověk? Proč se dá kód přeložit a uskutečnit? Jak se dá realizovat nějaká přeložená řeč, v níž je skryt význam? Sám genetický systém je úžasně složitý » vůz « (tj. nejvíc snížená entropie). Samovolná syntéza takového systému by byla závratně nepravděpodobná, takže by čirá náhoda těžko stačila k jejímu vytvoření. Hlavním bodem je však skutečnost, že čirá náhoda vůbec není s to vytvořit projekty s jazykovou informací, jež genetická konstrukce nese.
Eigen tuto skutečnost potají přiznává, když totiž upozorňuje, že pořadí vytvořená čirou náhodou neobsahují plně hodnotnou informaci ve smyslu platné teorie informací. Ovšem přiznává tento fakt takovým způsobem, že tomu prostý čtenář stěží rozumí. Jeho nenápadné upřesňování ve skutečnosti odvolává jeho základní materialistickou tezi. Ví totiž dobře, že pořadí, která vytvořil pomocí náhody a pravidel hry, neobsahují žádnou opravdovou informaci (projekty, programy, inteligenci). Aby zamaskoval tento závažný teoretický i praktický nedostatek, tvrdí, že prý se význam a informace v oněch pořadích objeví teprve při jejich překládání. Jak ale vzniká překladatelské ústrojí, jež odvodí informaci z pořadí písmen A-L-E, které samo o sobě žádnou informaci nemá. Eigenova odpověď je už předem jasná: také čirou náhodou. Tak máme nyní v biologické buňce k dispozici opravdu obdivuhodné překladatelské ústrojí: nejprve vzniklo čirou náhodou a pak je s to » překládat « bezvýznamná, bezobsažná a náhodná pořadí seskupení takovým způsobem, že během » překladu « dostanou význam, inteligenci, stanou se z nich projekty, programy a konvence.
Toto Eigenovo náhodou vzniklé, » překladatelské ústroji «, jež vyrábí zbrusu nové, tvůrčí informace, plné projektů, je rozpor sám o sobě.
Za prvé: Opravdové ústrojí (přístroj) je podle definice inteligentní a tedy zásadně nemůže vzniknout čirou náhodou (bez inteligence).
Za druhé: Tím, že údajně vytváří novou informaci (místo aby převádělo danou informaci z jedné řeči do druhé) nedělá žádnou překladatelskou práci. Angličtina má pro takový postulát jediný vhodný výraz
» preposterous « - převrácený, nesmyslný. Dalo by se prostě říci: Eigenova výmluva má s informační teorií společné jen to, že jednoznačně odporuje jejím poznatkům.
6. Překlad
Překládání informace z jedné řeči do druhé je jeden z nejtěžších úkolů, jehož splnění lze očekávat od nějakého počítače. S velkou obezřetností se do něho musí vložit závratně rozsáhlé a složité programy, má-li stačit na překladatelské úkoly. Američané investovali mnoho milionů dolarů do výzkumu samočinných počítačů, které by strojově překládaly ruské texty do angličtiny. Po více než dvacetiletém úsilí žádný stroj není s to naprosto samostatně překládat z ruštiny do angličtiny. Opravdu dobrý tlumočník musí neustále dohlížet na práci komputeru. Strojový překlad jazykových zvláštností do jiné řeči je tak obtížný, že na něj zřídka kdy stačí naprogramování stroje. Malý příklad těchto obtíží: Anglická fráze: » Untill the cows come home (doslovně: než krávy přijdou domů) znamená, že nějaká věc potřebuje neurčitý čas. Dostane-li nyní stroj tuhle větu k překladu z angličtiny do ruštiny, vyrobí mechanický překlad, avšak ten je nesprávný. Vždyť slovo » kráva « je zde použito idiomaticky, to znamená: ne ve svém původním významu, nýbrž v přeneseném. Překládání je tedy velmi nesnadný úkol, zvláště jde-li o jazykové zvláštnosti. Stroj pracuje (» myslí «) matematicky přesně. I řeč může být často matematicky přesná, přesto je zároveň idiomatická a vyjadřuje se v přeneseném významu, obrazně (nematematicky). Má-li se nám podařit strojový překlad z nějaké řeči, pak musí být všechno úžasně naprogramováno.
Smí přírodovědec tvrdit, že překladatelský stroj, který při všech nám známých vědeckých pokusech musí být pečlivě předem naprogramován, může vzniknout čirou náhodou (tj. z neexistence programu)? Návrhy tohoto druhu nemohou být označeny jinak než - nevěrohodné a nevědecké. Ale celá věc je ještě nevěrohodnější! Eigen požaduje od svého překladatelského ústrojí, aby 1. vzniklo čirou náhodou, tedy bez programu a inteligence, 2. aby informaci nejen přeložilo, nýbrž ji musí během » překladu « i vyrobit. Musí fungovat jako tvůrce i překladatel - a to všechno bez konceptu, jen a jen čirou náhodou. Vždyť náhodou vzniklá pořadí, jež musí být » přeložena «, původně nemají sama o sobě žádný význam, ani informaci. A tak překladatelské ústrojí musí nejen překládat neexistující informaci, ono musí zároveň vytvářet jazyk, programy, informace, koncepty. Přístroj, který vznikl Eigenovou čirou náhodou a podle herních pravidel, musí být výkonnější než všechny samočinné počítače, které kdy lidé vyrobili. A k tomu je ještě naprogramovala čirá náhoda. Máme dojem, že materialisté takovými tezemi nějak příliš přetěžují svou záchrannou brzdu - čirou náhodu.
7. Shrnutí
1. Pořadí se sníženou entropií, kterých Eigen dosáhne svými náhodnými hříčkami, nemají žádný obsah a vůbec žádnou jazykovou inteligenci.
2. Pořadí, jichž Eigen dosahuje pomocí náhodných hříček, nelze překládat, protože nejsou nositeli žádné informace, programu, projektů a inteligence, jež by bylo možno přeložit.
3. Překladatelské ústrojí (přístroj), jež by překládalo to, co nemá význam, ani obsah (nesmysl) na informaci (smysl), jak to navrhuje Eigen, nemůže existovat. Vždyť by musel vyrábět nové informace a projekty z nesmyslu. Takový přístroj by musel být » LOGOS «, jenž vznikl čirou náhodou.
4. Bez zásadního rozporu není z tohoto důvodu myslitelné tvrzení, že prabuňka vznikla pomocí samovolně vzniklého ústrojí.
- - - - - Malou informaci o často jmenovaném Manfredu Eigenovi. Narodil se 9. 5. 1927 v Bochumu, zastával místo ředitele institutu Maxe Plancka pro biofyzikální chemii v Göttingen. V roce 1967 dostal Nobelovu cenu za chemii spolu s dvěma anglickými profesory. V roce 1970 přednesl v Mnichově dva celé večery trvající přednášku » Selbstorganization der Materie und die Evolution biologischer Makromolekule «. V roce 1975 vyšla jeho kniha « Das Spiel-Naturgesetze steuern den Zufall. « V roce 1976 byl zvolen jako první západoněmecký vědec zahraničním členem sovětské akademie věd. - - - - - -